Jsem Vojta Andrš a dělám karate. Kromě toho také hraji čtyři roky na klavír, to mě už nebaví tolik jako dřív, a také hraji na bicí nástroje. Bicí jsou má záchrana před nudou, když nemám co dělat, jen tak si zahraju.
Karate dělám závodně, pro radost i pro zábavu, už déle než dva roky. Mám čtvrtý technický stupeň – fialový pás.
Za své největší úspěchy považuji všechny medaile, které jsem kdy dokázal vyhrát, ale nejvíc pyšný jsem asi na stříbrnou medaili z Mistrovství Evropy WUKF v Rumunsku. Soutěžil jsem tam v kata – to je sestava bojových postojů a technik, která představuje boj s imaginárním nepřítelem a v kumite – to je už opravdový boj mezi dvěma zápasníky. A hlavně jsem soutěžil v kumite týmů (tři závodníci v týmu) a tam jsme s kluky vybojovali to 2. místo.
Karate mě naučilo spoustu důležitých věcí nejen po fyzické, ale i po psychické stránce, naučilo mě například i úctu k vyšším technickým stupňům, které si v reálném životě můžeme představit třeba jako starší lidi, ke kterým taky máme mít úctu.
Až budu dospělý, chtěl bych být buď soudce jako máma, nebo advokát jako táta, ale hlavně doufám, že mě nic neodradí a budu se karate jako sportu i jako krásnému bojovému umění nadále věnovat.
