„Snažím se vrátit do normálního života a chovat se, jakoby nic. Mluvím s lidma a přemýšlím, jak se k nim zase dostat o krok blíž. Ale moc se mi nedaří... Nechápu je. Ignoruju jejich problémy, se kterými se mi svěřujou. A občas si říkám, o čem to vůbec melou. Copak vědí něco o životě?! A potom si vzpomenu, co a jak jsem řešila já. Fety fetem. Fetem fety... Jinak snad vůbec nic. Den co den. Roky..."
Hance přejeme hodně úspěchů studijních i spisovatelských, v osobním životě klid a pohodu.