Nikdo nevěděl, jak bude probíhat výuka, jak se bude známkovat nebo hodnotit práce, které studenti a žáci budou vypracovávat, jak se uzavřou ročníky nebo jak vůbec proběhnou přijímací řízení nebo maturitní zkoušky.
První den po uzavření škol jsem byla ráda, protože jsem nemusela vstávat brzo, a hlavně jsem nemusela do školy. Jenže přišly první úkoly, zdálo se nám to moc, protože nikdo nedokázal odhadnout množství úkolů pro týden. Mělo to ale i výhody. Nikdo to nehodnotí hned, máme mnohem víc času, můžeme si to rozplánovat a nesedíme 45 min v lavici. Po pár dnech tyhle výhody přestaly být pro mě zajímavé, úkoly jsem začala odevzdávat skoro hned, chybí mi škola, kamarádi
a hlavně okamžitý kontakt s učiteli. Všichni víme, že je to pro ně dost náročné, učí desítka a stovky studentů a nemůžou se nám věnovat jako ve škole. Což je pro někoho těžké, protože potřebuje pomoc od učitelů. Naštěstí máme každý e-mail, telefonní čísla nebo jiné prostředky pro komunikaci s učiteli.
Jsme již přes měsíc doma, kontakt s učiteli už není žádný problém. Dostáváme náhradní online hodiny, kde se normálně učíme nebo konzultujeme problémy s úkoly.
Nehorázně se těším, až tato situace skončí a my se budeme moct normálně vrátit do běžného života s běžnými problémy.
Veliké díky patří hlavně učitelům, kteří se nám snaží pomoct, komunikují s námi a snaží se s námi zvládnout tuto těžkou situaci!
Hamanová Petra, S2A
