Těmi klienty může být kdokoli z vás - oni totiž na mnoha místech Prahy nabízí odznáčky - červené stužky, které jsou symbolem boje proti AIDS a které dostanete za malý finanční obnos a k nim vám přidají i informace o této zákeřné nemoci i o tom, jak se před ní bránit. Vědí o ní dost - vždyť někteří z nich pomáhali na praxi v Domě světla, což je zařízení, které pracuje s lidmi, kteří tuto nemoc mají.A tak i letos naši studenti přispěli svou trochou boji proti AIDS.
Když druhého dne znovu zasedli do svých školních lavic, zeptala jsem se některých na jejich dojmy z této práce. A dozvěděla se mnoho zajímavých informací, které stojí za zamyšlení:
Překvapilo vás při prodávání něco ?
Překvapilo mě, že lidi berou AIDS jako problém, o kterém se nemluví, nechtějí o něm mluvit a nezajímají se o něj.
Překvapil mě jeden starší pán, když mi řekl, že on AIDS nemá a že chránit se máme my.
Nic mě nepřekvapilo, lidí byli hrozní a nepříjemní, jak jsem předpokládala.
Co vám práce dala ?
Dala mi nové informace a ujistila mě, že lidé o této nemoci vlastně nic nevědí.
Uvědomila jsem si, že i já jsem žila rizikovým způsobem života a vůbec jsem si v té době neuvědomovala, že bych tuhle nemoc mohla dostat.
Pochopila jsem, že čím je člověk obyčejnější, tím je ochotnější.
Poznala jsem, že bych tuhle práci nechtěla dělat ani jako brigádu. Připadala jsem si jako bezdomovec, který žebrá. A ještě si někteří lidé mysleli, že mám AIDS.
Uvědomila jsem si co mám – zdraví.
Zjistila jsem, jak dokážou být lidé hrubí a zlí.
Vzala vám práce něco ?
Přišla jsem o chuť příští rok zase prodávat.
Asi důvěru v oslovené lidi.
Nervy a ideály.
( Pro zajímavost – odpovídali studenti 2. ročníku naší školy.)
