Protože tento týden pojedeme se školní družinou na Mikulášský výlet a v pátek k nám do školy určitě také dorazí Mikuláš, čert i anděl, povídali jsme si o historii a legendě, která je spjata s osobou Svatého Mikuláše.Četli jsme si i různé legendy a děti zaujatě poslouchaly.
| Svatý Mikuláš | |
|---|---|
 | |
| Narození: | kolem 280, Patras |
| Úmrtí: | 6. prosince 345/352, Myra, dnes Demre, Turecko |
| Svátek: | 6. prosinec; 8. květen - den přenesení relikvií |
| Pohřben: | Bari |
| Úřady: | Biskup |
| Uctíván církvemi: | Všemi |
| Významné zasvěcené kostely: | Basilica di San Nicola v Bari a další |
| Atributy: | mitra a berla; tři zlaté koule (zlatá jablka, zlaté pruty, pytlíky, chleby, měšce; tři chlapci v kádi; tři chleby na knize; kotva a loď; zajatci; žebrák |
| Patronem: | Ruska, Lotrinska, ministrantů, dětí, panen, poutníků a cestujících, rybářů, soudců, advokátů, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem (parfémy, zrním, semeny, krajkami, suknem), řezníků, sládků, lihovarníků, mlýnařů, pekařů, sedláků, tkalců, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů, zajatců; za šťastou svatbu, proti nebezpečí vody a moře, ke znovuzískání odcizených věcí, proti zlodějům |
Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy byla takzvaná "biskupská hra"; při ní jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a "vládl" nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek; asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše.
Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. Postava, která dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla ovšem vytvořena teprve před 100 lety malířem Moritzem von Schwind: Mikuláš s dlouhým vousem v plášti s kapucí, lemovaném kožešinou.
Legenda o sv. Mikuláši aneb proč Mikuláše oslavujeme
Nicolas, česky Mikuláš, se narodil v 2. polovině 3. století do zámožné nábožensky zaměřené, římské rodiny. Stal se křesťanským arcibiskupem, a protože v té době byli křesťané pronásledováni, skrýval se jeskyních kde tuto víru kázal. Když Mikulášovy rodiče zemřeli na mor, zanechali mu velké dědictví, z kterého on čerpal pro dobré skutky.
Ve stejném městě žil muž, který měl 3 dcery. Bohužel neměl peníze na jejich věno a byl nucen je prodat na prostituci. Mikuláš po 3 noci vhazoval chudé rodině oknem měšec plný peněz, aby dívky zachránil. Muž si třetí noc na něj počkal a ze srdce mu poděkoval. Přesně tady Mikulášovy dary zasely semínko tradice obdarování tajnou osobou.
Ve středním věku se Mikuláš odstěhoval do Mire. To už nastoupil nový vládce, první křesťanský císař Konstantin. Ihned dal zákaz pronásledování křesťanů. Mikuláš tak mohl konečně vyznávat svoji víru veřejně, získal tak autoritu a velkou moc, kterou využil k záchraně života 3 mužů, křivě obviněných.
6. prosince 340 Mikuláš umírá a jeho tělo je uloženo v bazilice, která je později po něm pojmenovaná. Je prohlášen za svatého a lidé ho oslavují vždy v den jeho smrti. (Odtud máme svátek Mikuláše 6. 12.) Z Mikulášových kostí teče voňavá voda zvaná Mana, která je brána jako boží dar.
Roku 1087 probudí sláva Svatého Mikuláše z Mire v italských námořnících závist a chtíč zbohatnout. Dohodnou se s církví, že jeho pozůstatky ukradnou, budou na ně lákat poutníky a finanční obnos si rozdělí. Tak se tedy 62 námořníků vydalo z Bari do Mire a posvátné kosti ukradli. Církev však smlouvu zrušila a všechny peníze si nechala. Dokonce začala svatou Manu prodávat poutníkům v lahvičkách jako atrakci, a tak se legenda rozšířila do celého světa. Francouzské jeptišky inspirovala natolik, že nechávaly před domy chudých rodin punčochy plné ořechů a ovoce. (Takže za ty americké vánoční punčochy můžou jeptišky) Datum oslav Mikuláše však byl nezákonný, a proto byly oslavy zakázány. Později se podařilo přesunout svátek na 24. 12. A takhle vznikly Vánoce - aspoň pro Ameriku, která v 16. století Svatého Nicolase přejmenovala na Santa Clause.
Pod náš stromeček nosí dárky Ježíšek, ale oslava svatého Mikuláše nám zůstala přesně podle legendy. Nakonec si myslím, že na tom jsme stejně nejlépe, dostáváme dárečky 2x v měsíci, i na Mikuláše i na Vánoce. No a sečteno a podtrženo, nebýt italských penězuchtivých námořníků, neměli bychom ani svátek Mikuláše, ani Vánoce, protože by se o tomto hodném muži nedozvěděl celý svět. Známý vzhled Mikuláše s vousem a červeným pláštěm byl vytvořen teprve před 100 lety malířem Moritzem von Schwindem.
Doufáme, že toto povídání navodilo tu správnou atmosféru pro náš výlet a držte nám palečky, aby bylo krásné počasí.
A v pátek budeme netrpělivě čekat, jestli i k nám do školy zavítá Mikuláš, čert i anděl. 
