Po obědě jsme si s dětmi povídali o tom, jak prožily Velikonoce a zážitků bylo opravdu hodně.
Tak třeba Velikonoční pohádka / O vrbě a ježkovi /- ta se dětem moc líbila
Byla jednou jedna vrba. Byla velmi stará a mrzutá, protože z ní každý rok o Velikonoce řezali kluci proutí na výrobu pomlázek. Nikdy nepustila žádné zvířátko do své dutiny, a tak ji nikdo neměl rád.
Jednoho větrného dne k ní přihopkal králík Honzík.
Zeptal se vrby: "Vrbo, vrbičko! Že by se v tvé dutině našlo místečko? Pro jednoho malého králíčka. Prosím! Když mne neschováš, asi ulítnu! Už teď mám rozcuchaný kožíšek!"
Jenže vrba králíka Honzíka nepustila. Zatarasila mu vchod svým hustým proutím. Králík Honzík tam ještě chvíli stál, do té doby, než ho odfoukl vítr.
Vrba neprojevila ani trochu lítosti ze smrti králíčka.
Za týden přišli kluci a skoro celou vrbu ořezali. O dva týdny později přišel ježek. Ptal se vrby, zda se může ubytovat v její dutině. Vrba sice nechtěla, ale chybělo jí proutí, tak se nemohla ubránit. Ježek Vít poděkoval vrbě, že tam může bydlet a hned se v dutině vrby ubytoval.
Když si Vít dutinu vystlal a nastěhoval tam své zásoby, dodal vrbě : "Vrbo, nebuď nabručená, já ti tu budu dělat společnost! A za odměnu ode mne dostaneš dárek!"
Za půl roku se vrba ptala ježka na dárek, ježek řekl: "Dárek dostaneš až příjde pravý čas!" Vrba z toho nebyla moudrá, ale o dárek stála, tak ještě nějaký čas si na něj počká.
Další rok o Velikonocích šli kluci zase k vrbě pro proutí, jenže jakmile jeden kluk uřezal první proutek, ozvalo se dunění a funění. Samozřejmě, že ty zvuky dělal ježek ukrytý ve vrbě, ale kluci to nevěděli. Kluci se polekali , že tam je vodník a utekli rychle pryč. Nikdy se tam už neodvážili.
Tak vrba dostala od ježka ten nejlepší dárek!
Pak jsme vyhlásili " Den naší školy ". Vrhli jsme se na úklid školní terasy a přilehlých prostor na školním pozemku. Protože nás bylo hodně a pracovali všichni, práce nám šla pěkně od ruky a za chvíli už terasa a okolí bylo bez jediného papírku/ však jsme taky naplnili 6 pytlů odpadu/. Děti teď už vědí, že odhazovat papírky od bombónů a sušenek a pohodit vše, co se jim nehodí okamžitě na zem se nedělá. Od toho přece máme odpadkové koše a musíme jít ostatním příkladem.
I větší překážky se musí překonat!!!!!
Po namáhavé práci jsme si umyli řádně ruce a udělali si takovou malou " terasovou slavnost ". Pili jsme šťávu, svačili, rozbalili jsme si sušenky a bombóny a povídali si o všem možném.
Holky nakonec napadlo využít zbytky proutků po Velikonocích k pletení věnečků a tak jsme některé i nafotili.
Kluci jako tradičně hráli fotbal a někteří si malovali u stolečků.
Každý si mohl vybrat podle svého gusta a tak věříme, že se celé odpoledne dětem líbilo.
Vaše vychovatelky ze ŠD.
