Dalším překvapením bylo, že Peklo od nás nesídlí ani zdaleka tak daleko, jak by si někdo mohl myslet. Překvapivě se malá část pekelné hrůzy přesunula jen pár kilometrů od Prahy, totiž do hornických dolů v Příbrami.
Cestou jsme se dozvěděli od velmi milé paní průvodkyně o tradičních vánočních zvycích a jiných zajímavostech týkajících se Vánoc. Také jsme zjistili, že kde je kousek pekla, musí být také zákonitě kousek nebe. Tak jako v dolech pod zemí bydlí čerti, bydlí nad zemí (po nebeských schodech nahoru do patra a potom doleva) také svatý Petr a jeho andělíčci. Občas se tam zastaví na návštěvu i svatý Mikuláš.
Děti dojížděly na místo plné očekávání a nemohly se dočkat, až uvidí opravdového čerta. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a už se mohlo vyrazit na prohlídku dolů a Pekla schovaného na konci. Samotná důlní chodba působila opravdu hrůzostraštně. Možná také proto se děti už tolik nesmály a spíš se k sobě začaly tisknout. Cestou jsme viděli důlní permoníčky, jak kutají zlato a naučili jsme se správně používat hornický pozdrav "Zdař Bůh". Na konci chodby opravdu čekali čerti. Každý návštěvník dostal koštětem přes zadek a na památku si odnesl šmouhu od sazí na tváři. Čerti s překvapením zjistili, že děti jsou celkem hodné, pokusili se tedy ukrást paní učitelku. Naštěstí se dětem podařilo obě své třídní zachránit pomocí písniček a tanečků.
Z Pekla jsme šli rovnou do Nebe. Svatý Petr už na nás čekal ve společnosti svých andílků a dokonce svatého Mikuláše. Děti byly velmi překvapené, že svatý Petr ví o všech jejich hříšcích i dobrých vlastnostech. Nikdo se nakonec neukázal tak zlobivý, jak se původně zdálo a tak mohli všichni dostat sladkou odměnu v podobě čokoládového vánočního kalendáře.
Naše exkurze byla konečně u konce a už nás čekala jen cesta do Prahy. Všichni jsme zdárně přežili výlet do Pekla, do Nebe i obě cesty. O nikoho jsme nepřišli a můžeme jen doufat, že nám před vánoční akademií neodnese žádné dítko čert, který bude již brzy bloumat po Praze v doprovodu svatého Mikuláše.
P. uč. Irenka
