Nafoukli jsme rafty, oblékli vesty, vyfasovali pádla, zvládli základní teorii a vyrazili do vodácké praxe. Vody v Sázavě bylo i přes vydatné deště právě tak ještě akorát, někde jsme stejně museli do vody a přetahovat. Nechybělo ani polední posezení v hospůdce a pak jsme posilněni zvládli i zbytek plavby až do Pikovic. Protože jsme se cestou cákali a flákali, ujely nám původně vyhlédnuté spoje do Prahy. Hodinku čekání na nádraží jsme si krátili marnými pokusy o to, jak si natrhat třešně.
Nálada byla báječně letní a myslím, že jsme si vodu všichni užili - nejen já a "moje děti", ale i pan školník, který přijal naše pozvání a odvážil se jet s námi.