Zde kopíruji email:
Vážené maminky a tatínkové třídy 1.C,
paní učitelka mne požádala, abych se zúčastnila spinkací akce ve škole a musím říci, že to byl jeden z nejkrásnějších nočních prožitků.
Než začnu popisovat noční akci, tak bych chtěla poděkovat jak všem zúčastněným paním učitelkám, tak i dětičkám, na které můžete být náležitě pyšní. Jsem velice poctěna, že jsem měla tu možnost seznámit se s tak úžasnou partou dětí.
A teď k akci:
To, jak probíhala beseda s paní režisérkou Vlastou Pospíšilovou Vám nemusím psát, jelikož Vám to děti převyprávěly jistě samy. Za sebe musím říci, že beseda byla velice zajímavá, pestrá na obrázky a fotografie. Zaujala mne také postavička Loudala (v životní velikosti) s rozkošným stolečkem a uzeninami.
Tímto paní režisérce za děti i sebe děkuji.
Po besedě jsme šli hezky do tříd, kde jsme se navečeřeli a napili. To jsme netušili, že nás brzy navštíví skřítek Vítek, který nás zlobil! Ťukal nám na okno a dveře, dětičkám do ouška našeptával ošklivé věci. Stále nás pokoušel. Naštěstí se děti nedaly a raději ho namalovaly! Bylo načase, abychom si připravili pelíšek. Poté se děti mohly rozhodnout, zda-li se budou chtít jít podívat na pohádku, nebo si přečíst knížku. Po pohádkách jsme se převlékli do pyžámek, vyčistili si zoubky a čekala nás velmi tajná mise po škole.
Hezky jsme se seřadili u dveří. Paní učitelka pověřila Kristiánka v případě nouze 3x udeřit nepřítele, jako chytrý a nebojácný František Nebojsa. A tak jsme se mlčky, za úplné tmy tmoucí, vypravili školními chodbami do sklepa najít školního ducha - zakletého školníka, který se zjevuje pouze jednou za rok. Chodba byla tmavá, strašidelná. Skřítek Vítek na nás poslal bouřku, a tak jsme slyšeli hromy a viděli blesky. Byla to hrůza!!! Už už nás dělilo od sklepa pár krůčků, ale bohužel se nám to nepodařilo, moc jsme se báli.
A tak jsme se potichu a opatrně museli vrátit do třídy. Najednou jsme na chodbě za rohem viděli nějakého nepřítele. Honem jsme se přikrčili, potom lehli na zem a na nakonec jsme mu vyběhli vstříc. Než bys řekl švec, Simonka se ujala úkolu za Kristiánka a uštědřila tři facky nic netušící paní učitelce Evě Vasilové, která se schovávala před duchem...No to jsme přece nemohli tušit!!! Tímto se paní učitelce Evě omlouváme. A tak jsme raději vzali paní učitelku s sebou. Za chviličku jsme viděli na chodbě neznámou postavu. Lehli jsme si na zem a mlčky sledovali, co se bude dít. Postava se blížila velmi pomalu. Když už byla skoro u nás, Simonka vyběhla a opět - jako ten Nebojsa - dala tři facky panu školníkovi, který šel zrovna na obchůzku. Chudák se držel tváře a raději utíkal od nás pryč... To jsme také nemohli tušit, opět se velice omlouváme.
Když jsme přišli do třídy (bylo to asi ve 22:30), tak jsme se naposledy napili, došli si na toaletu a šli si lehnout do svých spacáků. Světla zhasla, a i když se nám chtělo hodně spát, tak to nešlo. Ve třídě bylo veliké horko, a tak si děti sundaly horní díl pyžámka. Některé děti ovšem chtěly vědět, co je to ta půlnoc a tímto také nemohly usnout...A tak pomohlo až počítání oveček.
Celou noc jsme děti přikrývaly, aby neprostydly. Sama jsme se divila, že se mi vůbec nechce spát a ani to vlastně nešlo. Za prvé jsem okolo sebe měla pěkně hlasitý orchestr a za druhé mi Daneček, Eliška a Emička uštědřili pár pohlavků. Když už jsem kolem 4:30-ti usnula, tak se první ranní ptáčata probudila v 5:30. Všechny děti vypadaly, jako by spinkaly v pětihvězdičkovém hotelu. Vyspinkané, spokojené, obstarané...
Nasnídali jsme se, napili teplého čaje, uklidili si spacáky a karimatky, převlékli se, učesali, vyčistili si zuby, srovnali lavice a připravili se na první hodinu s hodinovým předstihem!!! A tak jsme si ještě hezky zařádili.
Dáša Novotná (maminka od Emmči Tůmové)
