Mimořádně jsme si užili už cestu, díky nejrůznějším objížďkám jsme jeli po menších cestách, a proto jsme se mohli důkladně kochat krásami české krajiny.
Ve vesnici Dolní Dvůr, ještě než jsme dojeli k chatě, jsme znali díky zemitému vyprávění pana řidiče nejen všechny zvonky v místní zvonkohře, ale i polovinu místních obyvatel.
Při příjezdu k hotelu jsme zjistili, že z chaty na sjezdovku to máme 50 metrů, a tak bylo jasné, že nás hned po obědě nemůže na chatě nic udržet. Šli jsme tedy vyzkoušet, jak nám to všem na jednom či dvou prknech jde. Za „snouborďáky“ musím říci, že jim to šlo obstojně, a ač se ze začátku velmi vydatně nejen kroutili, že mají zkusit něco jiného, nového, nakonec jsme se v průběhu kurzu ocitli na HRANĚ, a to na přední i na zadní. Nakonec všichni museli uznat, že je to úplně „jinej pocit“ svištět mnohem rychleji, jistěji, po hraně, když nám to tak navíc ještě i mnohem víc sluší. A tak jsme z toho měli všichni radost.
Mezi lyžaři se vyloupli i úplní začátečníci, kteří hned první odpoledne udělali obrovský kus práce a vysloužili si tak po večeři zmrzlinu. Informace o HRANĚ se mezi příznivci dvou prken také okamžitě rozšířila, a tak není divu, že po smýkání došlo též na pořádné hranění, zvlášť je to menší dřina, větší zábava, svištíme a taky nám to sluší…
Díky nabytým dovednostem jsme mohli vyzkoušet i podstatně náročnější terén (což by bez hran šlo jen velmi těžko). Při středečním výletu na větší svahy do skiareálu Černý Důl nás trošičku zklamalo jinak exkluzivní počasí, a tak kromě krás „červenějších“ sjezdovek jsme ocenili také větší rozmanitost a teplé zázemí místních rychlých občerstvení.
Ve čtvrtek pak na závěr přišlo vyvrcholení v podobě závodů v obřím slalomu, kde musíme vyzdvihnout fakt, že si ho účastníci pod vedením kvalitního stavitele trati, sami postavili a i předjezdili. V lítých, ale přátelských bojích zvítězili nejlepší, a když jsme večer rozdali odměny všem a slíbili i dodání kýžených medailí, které se zdržely ve výrobě, mohli jsme ráno zabalit, opět naskákat do sympatického „Bobíka“ a klidným tempem přesunout celou Partičku z Krkonoš konečně na hory, tentokrát ale na ty naše, Kavčí.
R. Makara
V. Lukáš
J. Zelenková
