Ráno jsme se skoro všichni sešli v hale školy v dobré náladě a natěšení, co nás čeká. Do Příbrami cesta utekla rychle a hned po příchodu jsme samozřejmě museli navštívit místní toalety, abychom schůzku s čerty zvládli. Poté se děti rozdělily do dvou skupin po třídách a s odvahou vyrazila nejprve do pekla 3.A a až poté 3.B. Do pekla vedla dlouhá temná chodba, v níž svítily jen svíčky a paní učitelky vždy vzadu svítily dětem pod nohy. Peklo tu ale nebývalo odjakživa, nejprve zde pracovali horníci a těžili kámen. Pak ale místní důl opustili a usídlili se zde čerti. Před pekelnými branami musela průvodkyně zavolat Permona, kterého všichni pozdravili hornickým pozdravem "Zdař Bůh", ukázal nám malé Permoníky, kteří opracovávali kámen a Permon potom nechal bránu otevřít.
Když se otevřel vstup do pekla, dýchla na nás čertovská atmosféra. Byla tam spousta čertů, kteří se hádali o jídlo. Lucifer přijel na pojízdné židli a zavolal si nejstaršího čerta, který měl přinést v pytli mlynářku. Čertíci se ale dohadovali, že nejlepší by bylo čerstvé, křupavoučké a mladé masíčko. V tu ránu vyčmuchali děti, začali mezi nimi pobíhat a mazali je po obličeji, aby byly špinavé. Zlobivé děti dokonce dostaly metličkou, byla jim sebrána čepice či jim ďáblíci tropili jiné čertoviny. Pak nastala krušná chvilka pro paní učitelky, které byly uneseny a měly být vyměněny jen za zazpívání dvou písniček. Naštěstí se toho SKORO všichni třeťáci zhostili s chutí a paní učitelky si vyzpívali zpět.
Po návštěvě pekla jsme se vydali do nebe. V nebi na děti čekl sv. Mikuláš se sv. Petrem a andělem. Sv. Petr četl v Knize hříchů a dobrých skutků a o každém dítěti věděl něco. Ten, kdo zlobil, musel slíbit, že se polepší a kdo zlobil ještě víc, musel udělat i pár dřepů. Nakonec děti zpívaly písničky a dostaly za to mikulášskou nadílku.
Poté jsme se museli zase odebrat do autobusu a vydali se na cestu ke škole. Do Prahy jsme dojeli v pořádku, plni dojmů a šťastní, že si v pekle čerti nikoho nenechali.
Z. Drahošová
