V šest hodin jsme se sešli slavnostně oblečení v metru a po krátké projížďce opačným směrem jsme se s našimi mimopražskými učiteli přeci jen dostali do Divadla na Vinohradech. Vstoupili jsme do majestátní budovy a vystoupali po schodišti vysoko nad jeviště. Jako jedni z prvních diváků jsme se usadili a čekali. Ze zdobeného stropu vystupoval kopulovitý lustr a všude svítily tlumeným světlem lampičky, které se zanedlouho pomalu zhasly a započalo první dějství Balady pro banditu.
Šuhaj je švarný jinoch, jemuž byla dána odolnost proti palným zbraním, je ale i zloděj, který utekl z vojny, nejen kvůli své ženě. Podváděl ji, když s ní nebyl, což by mu sama odpustila, kdyby jí to řekl. Celá vesnice má kvůli Šuhajovi problémy, on se ale na cestu poctivosti vydat nehodlá. Četníci si na Šuhaje čistí zbraně, ale vždy se mu povede uniknout. Podaří se nakonec Nikolu chytit a potrestat jeho zločiny?
Balada je provázena skvělou hudbou, někdy až moc hlasitou (na 2. balkonu). Zároveň i výbornými rekvizitami, jeden příklad za všechny jsou třeba pušky, při jejichž výstřelech člověku mrazí v zádech. I herecké výkony byly skvělé, což jsem ale docela od známého Divadla na Vinohradech očekával. Nečekal jsem ale, že mě hra tak vtáhne do děje a že bude tak snadno pochopitelná a zábavná.
Za deváťáky T. Kala
