Práce a postřehy II .::. Škola Kavčí hory

Je nesmírně obtížné vybrat ze všech prací těch "několik", ale tady jsou...

Muzeum Na Kampě. Tak tam jsme byli. Umění a kontroverzní vyjadřování mívají mnoho společného. A tak to bylo i v tomto muzeu.
Již ve vstupním prostoru nás přivítalo několik kuriózních výtvorů. A to byl jen začátek. Uvnitř nás čekal program "Struktury". Prvním výtvorem, který jsme viděli, bylo "vajíčko", autorem pojmenováno Věčná krajina, tak chtěl vyjádřit svoji cestu do školy přes zasněžené pláně. Zvláštní, ale pěkné. Autoři podobných děl jsou zřejmě často uzavření do sebe, proto se asi vyjadřují tímto způsobem. A tak to bylo i u ostatních ukázek, rodina rudých robotů, obraz složený s černých a bílých kruhů a půlkruhů. Celou návštěvu jsme zakončili vlastními výtvory z věcí, které můžeme běžně vidět a užívat.
Bylo to zvláštní, ale právě to tomu dalo atmosféru. V jednoduchosti je krása, ale v neobvyklosti také. Umělci vyjádřili své pocity a myšlenky v podivných až depresivních dílech. Ale i takové může být umění.

Dne 22. dubna jsme navštívili program Struktury. Mohli jsme vidět různé výtvory - veliké drátěné vejce, rodinku robotů...- a různé výtvarné techniky. Také jsme zkoušeli sami poznat co je a co není struktura. Nakonec jsme mohli vyrobit své vlastní umělecké dílo. Tuto výstavu všem doporučuji, je nádherná.

... Dále jsme viděli dílo Karla Nepraše, které se jmenovalo Rodina. Bylo to asi pět nebo šest robotů. Rodina byla celá červená a bylo poznat, že to s materiálem ti umělci neměli lehké... No a úplně nakonec jsme si vyrobili svoje umělecké dílo. Bylo to moc krásné.

... Byla tam i podivná struktura od Karla Nepraše, jmenovala se Rodina. Sousoší bylo vyrobeno z různých trubek, lopat, hrábí, vidliček atd. Každá struktura ukazuje život určitého umělce, alespoň myslím. Mohli jsme si vytvořit i vlastní strukturu, my jsme vyrobili fotbalistu. Měli jsme na to nůžky, lepící pásku, kelímky vidličku a nůž. Moc se mi to líbilo tím, že to bylo poučné a zábavné.

... Bylo to moc zajímavé a doporučila bych toto muzeum všem lidem, které trochu zajímá umění. No a z celé výstavy se mi nejvíc líbila struktura vyrobená z různých drátků, jmenovala se Věčná krajina, její autor v ní prý popisuje svoji cestu do školy.

...Byly to sochy z drátů, kovu, látky a všeho možného. Potom nám také ukazovali obrazy složené z různých koleček a čtverečků. Také jsme si vyrobili vlastní sochu. Vytvořili jsme panenku z plastových lžiček, kelímků, lepenky a gumiček. Moc se mi tam líbilo a doufám, že tam půjdeme znova.

Muzeum na Kampě má velmi pěkné exponáty. Viděli jsme dílo, které vypadalo jako vejce, ale jmenovalo se Věčná krajina a představovalo cestu do školy. Bylo celé utvořeno z drátů, ale velmi hezky. Moc se mi tam líbilo...Také nás nakonci nechali vyrobit si vlastní strukturu, kterou poté vystaví na nějaké soutěži. Celkový dojem je výborný.

O hodině slohu jsem rozvažoval, co mi dala úterní návštěva Muzea Kampa. No, asi v životě nebudu potřebovat vědět, kdo to byl František Kupka nebo kdo vytvořil Schody na Vltavě, ale vždy je dobré mít nějakou zkušenost po ruce. A navíc-trocha kultury nikdy neuškodí. Dobré bylo, že jsem si mohl zkusit sám namalovat abstraktní dílo.

Toto úterý jsme byli v rámci školního projektu v Muzeu Kampa. Někteří z nás, možná většina lidí v naší třídě, berou tyto výlety jako "ulití ze školy". Musím se přiznat, že ze začátku jsem to cítil stejně. Když jsem zjistil, že jde o výstavu uměleckých děl, myslel jsem si své, protože k umění jako takovému jsem neměl nikdy žádný zvláštní vztah...nakonec byla naše smečka vpuštěna dovnitř, aby mohla, celá natěšená, obdivovat umělecká díla. Uvnitř se nás ujaly velmi milé a hezké paní průvodkyně, což nás donutilo probrat z únavy, která za toho šedého dne panovala. Pak nám byly přiděleny úkoly a my se chvíli svobodně pohybovali po budově muzea za cílem vypracování našich prací... Pak začal hlavní program věnovaný malíři Františku Kupkovi. Prvních pár chvil jsem se cítil celkem ztraceně, ale po troše vysvětlení mi abstraktní díla dala smysl. Nakonec jsme dostali papír a pastelky a sami abstrakci zkusili. To bylo celkem fajn. Načež jsme se rozloučili a odešli domů obohaceni o nové zážitky z umění.

...nejprve jsme vyplňovali pracovní listy, ve kterých jsme hledali umělecký rukopis, připisovali jsme k dílům autory. Myslím, že s většinou lidí bych se shodla, že nás to velmi zaujalo a bavilo... ujala se nás slečna průvodkyně, nad kterou se většina třídy pousmála. Možná pro její zápal do umění a nebo pro její výraz, těžko říct, možná se zase jenom projevila naše zaostalost... Navštívili jsme galerii s abstraktními díly Františka Kupky a již zmíněná průvodkyně nám poskytovala komentář. Těsně před koncem jsme si každý namalovali obrázek, který jsme tam zanechali. Osobně se mi to velice líbilo.

Podle mého názoru měl náš výlet do muzea na mě negativní vliv. Zjistil jsem, že nemám pro moderní umění pochopení. Neříká mi to vůbec nic. Jsem rád, že jsem tam šel, a vím, že už tam nikdy jindy nepůjdu... Pokud jde o umění, jsem zastáncem krajinek...Díky za pochopení.

...mohli jsme se pustit do vyplňování pracovních listů. Díky nim jsme si prošli celé muzeum a mohli si prohlédnout všechny obrazy...Poté jsme se věnovali Františku Kupkovi, Dozvěděli jsme se o jeho stylu malování, o jeho životě a o tom, že jeden z jeho obrazů je oceněn na 65000000. Nakonec jsme dostali možnost namalovat si abstraktní obrázek. Bavilo mě to a myslím, že i ostatní...

Já osobně návštěvy muzeí moc nemusím, ačkoli musím uznat, že tato patřila k těm lepším. Obrazy a umělecká díla mě zaujaly nejen svými tvary a pestrostí nápadů. Program s pracovními listy mě velice bavil...slečna průvodkyně mě utvrdila v tom, že opravdu jsou lidé, kteří umění milují. Na závěr jsme kreslili, což mě překvapivě opět bavilo. Takže celkově mě návštěva v muzeu příjemně potěšila a líbila se mi.