Duben je pryč a my jsme si u Zajíčků užívali první jarní dny. Společně jsme prožívali přípravu na oslavu Velikonoc – vypěstovali v květináčku osení, nabarvili kraslice (vyzkoušeli jsme si techniku práce s „klovatinou“), ukázali si pomlázku a vysvětlili si, co to znamená „pomladit“. Nezapomněli jsme ani na řehtačku a pečeného beránka. Naučili se novou koledu.
Popsali jsme slovně, jak se na Velikonoce připravujeme doma s rodiči (trénovali jsme tím samostatné vyjadřování i slovní zásobu).
Povídali si, jaký název dnů má celý velikonoční týden. Po – modré, Út – šedivé, ST – škaredá, Čt – zelený, Pá – velký, So – bílá, Ne – boží hod, Po – velikonoční (co se dělá v jednotlivých dnech – zvyky, tradice). Hned po návratu v úterý, každý nadšeně vyprávěl o „své“ koledě doma, u prarodičů, kamarádů, na chatě…
Ve druhé polovině měsíce jsme se věnovali zvířátkům a jejich mláďátkům. Hráli jsme si na pejsky, kočičky, ptáčky, plazy, ale i exotická zvířata. Vyzkoušeli si chůzi po 4 nohách, po 2 jako ptáčci, plazili se po břiše jako hadi, klapali zobáčky jako čáp, skákali jako žabky a plavali jako ryby.
Pomocí obrázků poskládali celé zvířecí rodiny a pojmenovali jejich členy (kocour, kočka, kotě…). Připomněli si, kde které zvířátko bydlí (bouda, holubník, drůbežárna, chlév…).
Trochu problém nám dělalo vyskládání obrázků vývoje slepice, motýla a jiných. S malou radou se to, ale nakonec povedlo všem třem skupinám. Rozdělovali jsme zvířata na hospodářská, domácí, volně žijící, cizokrajná.
Společně jsme si zazpívali písničku „Mňouká to táto“, tím jsme si vyzkoušeli i hlasový projev různých zvířecích druhů. Ne úplně se nám dařilo rozlišit kozu (mé) a ovci (bé). Snad se to nakonec podařilo.
Moc se nám líbila návštěva sokolníka Ondry s jeho svěřenci. Viděli jsme sovy a dravce. Některé jsme si mohli pohladit, někteří k nám přiletěli na ruku schovanou v sokolnické rukavici.
Závěr měsíce nás pobavil programem „Čarodějnice“ při kterém jsme plnili úkoly, čarovali a vařili kouzelný lektvar.
Fotografie za duben najdete ve fotogalerii zde: https://mskp.rajce.idnes.cz/
Začíná květen a nás čeká téma „Vím, kam patřím“, ve kterém budeme poznávat a povídat si o naší rodině (pojmenujeme všechny členy) o místě, kde bydlíme a o Praze i naší zemi. Zastavíme se trochu v historii a nezapomeneme na dopravu.
Společně vyrobíme dáreček pro maminky ke „Dni matek“.
A zároveň si připomeneme si slavné májové svátky (vysvětlíme si pojem „státní svátek“).
Při pěkném počasí budeme hodně pobývat na zahradě, kde nás čeká budování v pískovišti (trénink prostorové orientace), jízda na koloběžkách a odstrkovadlech (dopravní výchova), ale také míčové hry (tělesný rozvoj) a seznamování s přírodou kolem nás.
Čeká nás divadlo „Námořnická pohádka“ a pohádka „O zeleném panáčkovi a neb jak se dostal na semafor“.
PH – Na řidiče (s kroužky)
Písnička: Auto
Tú, tú, tú, auto už je tu!
Pojeď, mámo, pojeď s námi,
za chvíli jsme za horami.
Tú, tú, tú, auto už je tu!
Tú, tú, tú, auto už je tu!
Abys měla radost v líčku,
svezu tě až ke sluníčku.
Tú, tú, tú, auto už je tu!
Tú, tú, tú, auto už je tu!
Jen se, mámo, mihnem vrátky,
vyjedem až do pohádky.
Tú, tú, tú, auto už je tu!
Básnička: K čemu jsou holky
K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky.
Aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a vyprávět nám pohádku.
Proto jsou holky maminky,
aby náš svět byl v pořádku.
Formát pro tisk
